Růženku jsem našla náhodně na Facebooku v jedné skupince, kde se inzerují bullovití psi, kteří potřebují najít nový domov. Objevila se tam fenka, které se údajně dobrovolně vzdal nějaký feťák, protože přišel o střechu nad hlavou. Dle fotek však tato fenka nerodila poprvé, cecky vytahané, že bylo hned od pohledu jasné, že na ní neustále jen množil. Nyní byla fenka těsně před porodem, život na ulici s feťákem by byl fatální pro ní i pro štěňátka. Ale měla štěstí, ujala se jí paní, která se stará o převýchovu nesocializovaných bull plemen, které člověk zprznil a odhodil. Paní byla jedinou záchranou pro tuto fenku, nikdo jiný se jí neujal a ona si jí vzala do již tak skromných podmínek, které měla sama pro sebe (malý, dřevěný zahradní domeček, ve kterém žila u kotců s problémovými hafany na převýchovu). Fenku vzala k sobě do chatky a po pár dnech se narodilo 9 štěňátek. No, a pro tato štěňátka se hledal budoucí domov.
Tenkrát mě asi Vesmír zatemnil mozek, protože jsem paní napsala spoustu řádků o sobě, zkušenostech, poslala fotky zvířátek, zavolaly jsme si a dohodly se, že se půjdeme s manželem na štěňátka podívat, že bychom chtěli černou fenečku. Paní byla na druhém konci republiky, cesta téměř 3 hodiny po dálnici. Manžel byl ze mě vyloženě nadšený …. Přijeli jsme a já z hromádky maličkatých kuliček vytáhla hned z kraje hnědou holčičku a už jsem nedokázala „vybírat“ z černých a tuhle vrátit. Manžel nic neříkal, když mě s ní viděl, byl smířený, že černý pes to tedy nebude a mazlil se tam smířeně s čivavou, která dělala fence a paní společnost v doměčku.
Jelikož fenka byla hodně zbídačená (místy ztráta srsti, rozškrábané břicho od drábků a zoubků štěňátek a mírně podvyživená), šla štěňátka do adopce hned, jak to zákon dovolil. Tak jsme vyrazili opět na druhý konec republiky pro mnou vybrané štěňátko. Byla to holčička, která se narodila první, což jsem netušila, když jsem jí brala z hromádky malých kuliček. Už na první návštěvě jsem ze sebe vyslovila jméno Růženka, ačkoli je paní pojmenovala všechny od B. Pro mě to od začátku byla Růženka.
Jelikož jsem s ní měla velké plány, že jí postupně budeme cvičit, budeme chodit na cvičák, na obrany, bull sporty, hned jsem zjišťovala, co vše je potřeba na cvičák, a který je pro ní vhodný. Mezitím jsme byli na veterině, kde se seznámila s naší paní doktorkou a sestřičkami, ty jí prohlídly, opusinkovaly a popřály nám mnoho zdraví a pevných nervů.
Následně jsme šly na očkování, jelikož na cvíčácích vyžadují platná očkování na základní psí nemoci. Já s tím nejsem ztotožněná, ale to zde rozebírat nechci. Přes své vnitřní já jsem jí nechala naočkovat (zde ještě není vzteklina, ale psincový kašel, parvoviroza, hepatitida, leptospiroza,…. vzteklina se dává později a zvlášť). A v ten den nám začlo obrovské peklo. Růženka se po pár hodinách začala strašně klepat, jako by měla epileptický záchvat nebo příšernou zimnici a kňourala celou noc. Od druhého dne se začala příšerně škrábat a nešlo jí zastavit. Plakala, v noci nás budila a nezabíralo žádné hlazení, chování,…. Nakonec jsme museli na veterinu a rozjel se nezastavitelný kolotoč. Zánět kůže, která byla rozdrápaná do krve, strupy po celém těle i tam, kde si tlapkami a pusinkou nedosáhla. Dostala antiparazitika, antibiotika, výživové doplňky, probiotika, speciální šampon a balzám na koupání a šlo se domů. Nic však nezabralo, do toho se přidal zánět močových cest, zánět uší a zánět v očích, problémy s kůží a srstí se zhoršovaly. Demodex se vyloučil, pokračovalo se v užívání antibiotik a po několika dalších návštěvách, kdy nic nezabralo, se nasadil Apoquel. Lék, který neléčí, ale brání škrábání se. Nesmí se dávat psům mladším 1 roku, Růženka měla jen 3 měsíce …. mělo to být na tři dny, na zaléčení zánětu kůže. Nakonec ho brala déle než měsíc a spolu s tím další 3 měsíce stále na antibiotikách.Podstoupila SONO břicha, odběry krve a moči, moč dokonce i přímo z močového měchýče píchnutím při vědomí do bříška přímo do močáku. Byla statečná …. a já v hloubi duše nešťastná a zoufalá, že jí nejsme schopni pomoct.
Ztratila srst na krku a části hrudi, uších, tlapkách …. jednu dobu jí krk a uši mokvaly, strašně to smrdělo léky nezabíraly. Po pár dnech se krk maličko zlepšil, když jsem to potírala dubovou kůrou i několikrát do hodiny. Nemůže mít kvůli tomu obojek, takže jsme ho vyměnili za kšíry (což je na východu katastrofa u bulla plného energie). Krk stálě potírám odvarem z dubové kůry a uši denně až ob den čistím, protože je má neustále plné bordelu (svrab to není).
Nakonec jsem se dohodla na výměně Apoquelu za injekce Cytopoint, které se píchají 1 za měsíc a jsou snad k tělu šetrnější. Doufám …. Pravidelně se musí koupat, čistit ouška, kupuji speciální veterinární dietní granule pro atopiky a alergiky a postupně jí dávám do granulí bylinky od Dokonalé lásky na posílení imunity, které vždy smíchám s kvalitním kokosovým olejem, aby jí to chutnalo. Ouška jsem čistila kapkami Otodine, ale přešla jsem také na Dokonalou lásku. K tomu doplňky Vetoskin na srst a jednou měsíčně injekce Cytopoint.
Když to shrnu, veškeré úspory jsem dala za veterinu a laborky a nebylo to málo. Jedná se o zhruba 50-60 tisíc během prvních 5 měsíců od adopce (předtím nás z rezerv vyšťavili předchozí hafani, jeden s rakovinou, druhý s epilepsií a k tomu nečekané oeprace kočiček a pejska). K tomu pravidelně kolem 7-9 tisíc měsíčně stojí léky jen pro Růženku a její speciální granule. Když sní něco jiného, hned se začně drbat i přesto, že je pod injekcemi proti drbání se. Musíme jí tedy hlídat, bohužel, a modlit se, aby nebyla potřeba daší neplánovaná veterina. Nyní je Růžence 8 měsíců, její diagnóza je „celoživotní atopik a alergik s protahovanými záněty“. Stále doufám, že se to jednou zlepší …
K tomu máme ještě jednoho staršího pejska, Barunku a 4 kočičky (nedávno nám jeden kocourek odešel za duhový most, v jeho 10ti letech ho přestalo poslouchat srdíčko … do té doby to byl silný „Pan Kocour, až najednou … měl srdeční vadu, o které jsme celých deset let vůbec nevěděli … poslední dva měsíce to byly nákladné veteriny – kardiologie, léky,…). Všechna zvířátka jsou z ulice nebo z útulku a nějakou tu korunu také stojí.
Přesto se stále snažím pomáhat i dalším zvířátkům menšími, ale pravidelnými finančními dary, pořádáním aukcí přímo pro konkrétní kočičí spolky a šitím, které mi pomáhá Vám i mě samotní dělat radost a mě navíc vydělat pro zvířátka nějakou tu kačku, kterou můžu poslat konkrétnímu spolku na veterinu a stravu.
Proto jsem opravdu vděčná za každou objednávku, i když je malá. Každá korunka má smysl, někdy to je na pamlsek, někdy na vetrinární ošetření. Vše je důležité a moc za to děkuji.
