Dostal se nám do rukou amstaff, který měl opravdu hodně silnou separační úzkost …. vydrželi jsme to půl roku, denně! Jiní by ho vrátili do útulku už po dvou dnech …. Bohužel, sebrala nám ho za duhový most vážná nemoc …. epilepsie a hydrocepahllus. Jednou měl během 24 hodin přes 13 epileptických záchvatů trvajících přes 3 minuty. A to se mu stalo osudným 💔
Tyto límečky tak zůstanou věcnou památkou na nádhernou psí duši, která tu s námi byla moc krátce a moc nám chybí a nikdy na něj nezapomeneme, i když nám zdemoloval byt.
První den po příjezdu byl v podstatě až apatický, dle útulku byl sjetý léky na epilepsii. Ujišťovali nás, že to nebude žádný sporťák, spíš líný pes, co moc neujde díky své nemoci a léčbě.
První den byl jak starý pes před smrtí, ačkoli to bylo roční štěně. Pak se vzpamatoval, byl to vlastně jen hodně zlomený pes a postupně nám docházelo díky střípkům, které jsme si poskládali, že byl před útulkem od štěňátka u feťáků, kde byl jen zavřený v kleci (pořád pod sebe kroutil nohy, měl propadlá záda a žádné svaly, byl podvyživěný, kadil a čůral jen doma, venku to neznal, nic neušel a nesl si čůrání i kakání domů, ani po 5 hodinách venku potřebu nevykonal). Někdy měl i 3 epileptické záchvaty za den, nechtějte tohle zažít …. to jen čekáte a tečou vám tiše slzy bolestí, jak se pes trápí.
Po celou dobu s námi byl pod dohledem veterináře, podstoupil vyšetření MRI, odběr krve i mozkomíšního moku, protože jeho separační úzkost a chování nasvědčovalo hydrocephalu – vodnatění mozku, smrtelné onemocnění, které lze řešit jen velmi nákladnou operací mozku, u které nemáte jistotu, že se povede bez komplikací. Jakmile jsme odešli a nechali ho samotného, projevila se neuvěřitelně silná separační úzkost, likvidoval byt, sežral jedovatou kytku, rozkousal a všude vylil čistící prostředky na WC, vyrval zásuvku ze zdi, v koupelně pustil na celý den sprchu, rozsvítil lampičky, světla,….. prostě drahý miláček.
Denně jsme se s hrůzou vraceli domů jako do skvotu, jak to pojmenoval veterinář, který hafana zachránil. Tento pes byl totiž dovedený feťačkou na veterinu, že už ho nechtějí, ať ho uspí …. veterinář to odmítl, smluvně si pejska od dotyčné převzal, pejska vyšetřil a zastabilizoval léky a dal po necelých 2 týdnech do útulku s tím, aby mu našli nový domov, že bude pro nové majitele k dispozici, pokud budou cokoli potřebovat. A tak se dostal k nám. A od té doby s námi byl pan doktor téměř denně v kontaktu ve snaze nám pomoci jak s epilepsií, tak s nesocializovaným chováním. Klobouk dolů, odvedl neuvěřitelnou práci a nikdy nás neodmítl, spolu s jeho kolegyní nám byli k dispozici non stop na telefonu, hradili nákladná vyšetření a snažili se pomoci (my hradili „jen“ léčbu, což bylo kolem 3-5 tisíc měsíčně plus náklady za zničené věci v bytě). Až do posledních minut v noci, kdy jsme ho museli nechat jít za duhový most, s námi byli na whatsappu i telefonu a mejlu …..
A proč jsem se rozhodla vám ukázat tyhle fotky? Kromě toho, že mě odjakživa vytáčí lidi, kteří vrátí zvíře po první loužičce v bytě, tak bych Vám také ráda pomohla zvládnout separační úzkost tak, jak se to postupně povedlo i nám. Myslím si, že po tom, co jsme si prošli tímhle peklem, kdy jsme bojovali s vážnou nemocí i s demolováním bytu, bylo nám hodně smutno, hádali jsme se s manželem, že ho přivedl přes můj zákaz a prožívali jsme opravdu hodně těžké chvíle, kdy už jsem vyslovila nahlas stanovisko, že se bude muset nechat uspat, máme dostatečnou zkušenost na to pomoci i druhým v nesnázích.
Nikdy bych nevěřila, že se do takové situace dostanu, protože já zvířata zachraňuji celý svůj život. Budu ráda, pokud naše zkušenost pomůže i ostatním. Nic není silnější než zvířecí láska a jejich hluboké oči, zejména v momentě, kdy jste na dně a zvíře přijde a šťouchne Vás čumákem a smutně kouká. Jako by se omlouvalo a prosilo o čas ….
A to je přesně ono, pejsek potřebuje čas, Vaší trpělivost, vnitřní klid (ten je důležitý, pejsek vnímá Vaši energii a ta ho ovlivní) a Vaší pomoc mu zvládat samotu. Pro pejska není přirozené být sám, je to šelma žijící ve smečkách a tou jedinou směčkou jste se pro něj stali Vy, když ho odebrali od jeho maminky a sourozenců.
Kolem sebe slyším velmi často, že pejskaři řeší separačku a mají i problémy se sousedy kvůli vytí a štěkání, přitom často stačí jen pracovat s bylinkami, energiemi a páníčkem (on je spouštěč problému).
Límečky šiju měkoučké, jsou lehké, takže pejska vůbec neomezují, naopak jsou příjemné při ležení / spinkání. Pejsek má vlastně takový svůj polštářek, ze kterého se mu postupně uvolňují bylinky a působí to na něj velmi pozitivně a zklidňuje ho to.
A teď pár fotek, co nás denně čekalo doma od prvních dnů. Jednou jsme ho dokonce po 5 měsících pekla zkusili dát do klece, když jsme šli do práce, tu zničil, dostal se z ní a šeredně si ublížil, vylámal si zuby, pořezal se o dráty a plech na celé hlavě, na předních packách a zlikvidoval zase vše, co mu přišlo do cesty. Od té doby, co měl můj límeček už klec nepotřeboval. Sice jsem tenkrát hned koupila novou, ocelovou, ale do 14 dnů jsem ji vrátila ještě zabalenou, nedokázala jsem se smířit s tím, že budu mít doma zavřeného psa v kleci, když druhý hafan je na volno a taky jsem s ním zvládla separační úzkost před 9 lety. Prostě jsme pořád hledali cestu, až jsme ji společně našli …. ale epilepsie nám tu cestu zatarasila a nebylo úniku, oslepl, ochrnul a ……. odešel do psího nebe 🙁 Dodnes to bolí, s tím se nedá smířit, i když víme, že už ho nic nebolí.
